Marek

Tak zítra za mnou konečně přijede Marek :) ráno jedu do RVK a odpoledne už budeme spolu :) Ale už cítím, že se to tady chýlí ke konci a jsem nostalgická... jsem zvědavá na moje pocity po návratu do ČR :) Včera jsme byli konečně na slíbeném výletu na čtyřkolkách a vůbec jsem nečekala, že se mi to bude tak líbit. Na fotky se můžete podívat tady:


Pořídil je náš průvodce - nejsilnější muž Islandu Unnar Garðarsson a díky němu jsme měli i zastávku v kavárně v jeskyni a setkali se s elfy. Bylo to úžasné :)) Pokusím se zase brzo napsat, pa E.

Island se raduje!

aleluja! Erupce začala! Hrnky a trička v prodeji!

Žáný nebezpečný popel není ve vzduchu, jen fotogenický dým :)

Chtělo by to pořádnou erupci, která by ochladila klima, zpomalila tání ledovců a dala lidem lekci... třeba ještě přijde.

erupce

Erupce je oficiálně tady!

http://www.livefromiceland.is/webcams/bardarbunga-2/

aktuální stav

Nikdo neví, co se děje, ani jak se to bude vyvíjet. Ale Askja je ode dneška žlutá, magma se pod zemí přesouvá a ledovec má velké trhliny a roztátá voda se zřejmě někde shromažďuje, ale nikdo netuší kde ani jak se to časem projeví :) 

Kiara

Tak se naší malé princezně Nale narodila zřejmě 15. 8. 2014 holčička. Jelikož se tady všichni pejskové jmenují podle hrdinů Lvího krále (Simba - Simbi a Nala), tak i malá dostane takové jméno. Zatím se rozhoduje mezi jmény Sarabi a Kiara :)

Nala se vzorně stará a Sarabi/Kiara pěkně roste a už je pěknej macík:) Dnes už začala sama chodit :) jsem dojatá :)

výlet kolem Islandu

Zdravím všechny,
už mi zase jede internet v počítači, tak můžu konečně všechno dohnat :)
Chtěla bych se s vámi podělit o zážitky z naší cesty kolem Islandu, kterou jsme podnikly o víkendu 8. až 10. 8. 2014.

Jako obvykle jsme se až na poslední chvíli dozvěděly, že budeme mít volno a plán byl vcelku jasný. Dojet na sever a od jezera Mývatn se vydat s Askja Lunar Tour hluboko do vnitrozemí Islandu k sopce Askja a k jejímu kráteru. Jen nás od něj dělilo několik překážek. Největší z nich bylo sehnat auto, kterým bychom se tam dostaly a ve kterém bychom mohly i spát, protože v sezónu je všechno beznadějně plné a stan a přísl. nemáme. Zvažovaly jsme mi autobusy nebo stop, ale nic z toho nebylo časově reálné a navíc ani autobus není zrovna levná záležitost a ani by neřešil naše bydlení. Vídirova vnučka pracuje v autopůjčovně, tak jsme doufaly, že by nám mohla sehnat auto za lepší cenu, ale čekání se protahovalo a žádné auto se neuvolnilo a já už jsem přestávala věřit, že se nám to podaří. Zjistily jsem, že je autopůjčovna i blíž než v RVK, ale za to ceny tam byly enormní, takže i to jsme vzdaly. Dokonce se šla Kristýna zeptat i našeho kolegy, který si koupil sice hodně staré auto, ale myslím, že ani novější by nám stejně nepůjčil. Stejná situace byla i s ostatními kolegy... Jak se nakonec ukázalo, víc ochotní nám pomoci jsou cizí lidé než kolegové.

Nakonec jsem nabrousila ještě na internetu a našla jsem Suzuki Forester 4x4 v RVK za slušnou cenu a hned jsme po něm skočily! A všichni nám mohli políbit šos. Vytáhnout odtud paty na celý víkend bylo jako ráj na zemi.

PÁTEK 8. 8. 2014
Balíme matrace, peřiny a všechno potřebné vč. plavek a jedeme autobusem do RVK. Cestou ještě voláme, jestli by nám nemohli auto předat na autobusovém nádraží, protože rozhodně nejedeme nalehko, ale tato služba je za příplatek, takže nakonec Kristýna vymyslela, že pohlídá věci na autobusáku a já pojedu autobusem pro auto a přijedu pro ni :) ale pravidelní čtenáři mých blogů už tuší, že já sama a auto v cizím městě - to nebude nic jednoduchého. První, co mě rozhodilo, bylo to, že jsem auto dostala s prázdnou nádrží a musela dojet na benzínku. To mě vychýlilo z naplánované trasy a stálo mě to nemálo nervů a bloudění. A RVK je celkem rozlehlé město a navíc tam milují jednosměrky, takže o zábavu bylo postaráno. Zázrakem jsem se nějak dostala na Mjódd a mohly jsme konečně vyrazit na sever.
Naše první zastávka byl vodopád Glymur, který padá z výšky cca 200 m a je to druhý nejvyšší islandský vodopád. Cesta k němu měla z parkoviště 2,5 km a zdálo se celkem větrno a tak jsem se nabalila a pak litovala, protože jsem se docela zapotila. Z vodopádu nakonec nešlo nic moc vidět, protože byl částečně zakrytý skálou, ale díky přístupové "opičí dráze" k němu jsme si užily spoustu srandy.

Nekonečnou cestu v mlze nepříliš zajímavým severovýchodem jsme si zpestřily zastávkou v supermarketu, na benzince a u - dle průvodce - "mimořádně ošklivého betonového kostela" v městečku Blonduós. Ale viděly jsme tady i horší :)

Čas běží, déšť střídá mlha, mlhu doplňuje zase déšť a tak dále a cesta se protahuje a trvá dýl, než jsem očekávala. Akureyri projíždíme už za tmy a na plánovanou zastávku na zmrzlinu si musíme nechat zajít chuť. Před Mývatnem děláme ještě půlnoční zastávku u oblíbeného vodopádu Goðafoss (Vodopád bohů), který je velmi fotogenický, ale na fotkách vypadá majestátněji než ve skutečnosti. Padá jen z výšky 12 metrů a je 30 metrů široký. Ale noční návštěva bez lidí měla své kouzlo.

Kolem jedné ráno parkujeme u informačního centra a po tmě rozestýláme naši postýlku. Velmi rychle zjišťujeme, že jsem zaparkovaly přímo u hlučného vývodu klimatizace, ale jsme tak unavené, že se nám to nechce řešit.

SOBOTA 9. 8. 2014
Plán byl jasný - vstát v 7 hod., abychom se mohly v klidu převléct, provést ranní hygienu v primitivních podmínkách a nasnídat se. Sraz na místě byl v 7.45 hod. - takže ideální načasování. Jenže ouha, netušily jsme, že první auto na parkoviště přijede už v 7.05 hod. Kdo proboha jezdí někam od 40 minut dřív? Už šlo docela špatně předstírat, že jsem právě přijely a navíc bylo po soukromí. Co se dá dělat :D
Přesně v 8 hod. jsme vyrazily a čekal nás celý den na cestě do vnitrozemí a zpátky. Tato tour trvala 12 hod. Vyrazily jsme po cestě F88 (která je teď kvůli vzrůstající aktivitě sopky Bárðarbunga uzavřená) do vnitrozemí na Central Highlands severně od ledovce Vatnajökull. Díky naší skvělé průvodkyni jsem se dozvěděly spoustu zajímavostí, viděli nejoblíbenější horu Islanďanů Herðubreiðu, která je zároveň sopkou, obrovskou ledovcovou řeku, krajinu připomínající povrch Měsíce, kde trénovali Američané Neil Armstrong a Buzz Aldrin a naším cílem byl NP Vatnajökull a již několikrát zmiňovaná Askja. Na cestě k ní nám ještě přálo počasí, i když koupání v kráteru Víti bylo tento rok zakázáno, kvůli neobvyklému množství sněhu, ale stejně absolutně netuším, jak bych se po tom kluzkém jílovitém srázu škrábala v plavkách nahoru :) Stihli jsme se ještě pokochat, než začala přicházet hustá mlha a tak jsme se raději vydali zase zpátky do autobusu. Sněhu si letošní léto opravdu užívám :)

Tady jsou fotky:

V osm jsme se plné zážitků vrátily do Reykjahlídu, na skok se stavily na nákup a ještě večer jsme se rozhodli pokračovat v cestě. Nejprve k rozsáhlým polím solfatár a bahenních sopek a potom k nejmohutnějšímu vodopádu Evropy jménem Dettifoss (i ten by byl zasažen možnou erupcí sopky Bárðarbunga) a dál - až to městečka Egilsstaðir. Tam nás potkaly nečekané trable a nakonec jsme ve 3 ráno v mlze zaparkovaly na odpočívadle v horách - doslova na větrné hůrce. Byla jsem tak unavená, že jsem ani neměla čas přemýšlet, jestli nás to odfoukne, nebo ne :)

SOBOTA 10. 8. 2014
Ráno jsme se cca v 7 hod. probudily na útesu, přeskočily na přední sedadla a vyrazily na stíhací jízdu, abychom vrátily auto ve 13 hodin v RVK. Scenérie byly naprosto úžasné, ale nebyl čas na zastávky - max. fotopauzy :) Povinná byla zastávka u Ledovcové laguny Jökulsárlón a pak už jsme jen zastavovaly kvůli tankování. Kristýna mi ještě přibrzdila u hotelu, kde pracovala loni a fotila jsem jen z okýnka :)) Auto jsme nakonec vrátily o 3 hodiny později, ale bylo to OK. I když jsem z naší vrány forestru nebyla ze začátku úplně nadšená, Marek mě uklidnil, že suzuki přežije všechno a přežilo :)

Ještě pár fotek z neděle:

Takže mám za sebou objezd Islandu po Ring road a hlavě jsem šťastná, že se mi podařilo vidět bahenní sopky, Askju a Ledovcovou lagunu. Už se těším, až se tam v září s Markem vrátím a důkladně to tam prozkoumáme :)
Mějte se hezky a těšte se na článek o koních a islandských sopkách :)
papa
E.